Sexagesima
Luterské perikopy VELKD
Účinek slov
Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘
Žd 3:15
Introit
V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo?
Ž 56:5
Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.
Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.
Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.
Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.
Ž 119:89-90a,105,114,116,123
Starozákonní čtení (B) - Iz 55:6-13
Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko.
Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouštím mnoho.
„Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův.
Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.
Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí.
Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“
„S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat.
Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.“
Žalm - Ž 119:89-91,105,116
Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.
Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.
Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
Epištola - Žd 4:12-13
Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.
Evangelium - L 8:4-8,(9-15)
Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství:
„Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali.
Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu.
Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je.
A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ To řekl a zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.
On řekl: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo.
Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.
Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.
Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.
Perikopa - Mk 4:26-29
Dále řekl: „S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;
ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň.“