Poslední neděle liturgického roku B

Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy. Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“

Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese.
Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti.
Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití.
Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině.
Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!

Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,
jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:
„Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,
očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,
dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“
A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.
Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.
Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!
Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.
Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.
Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost - nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.
Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“
Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:
„To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.
Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.
Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.
Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.
Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“

Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce - jemu sláva i moc navěky. Amen. Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.

Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“ Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“