Svatodušní vigilie
Římskokatolický lekcionář
První čtení - Jl 3:1-5
I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.
Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.
Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu.
Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný.
Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin, spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá.
Mezizpěv - Ž 104:1-2a,24,35c,27-28,29bc-30
Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.
Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.
Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.
A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;
rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.
Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.
Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.
Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.
A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;
rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.
Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.
Druhé čtení - Ř 8:22-27
Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.
Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.
Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.
Evangelium - J 7:37-39
V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!
Kdo věří ve mne, ‚proud živé vody poplyne z jeho nitra‘, jak praví Písmo.“
To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.