Římskokatolický lekcionář
První čtení - 1J 5:14-21
Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí.
A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.
Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti, ať za něho prosí; a Bůh mu daruje život, jestliže nehřešil k smrti. Jest ovšem hřích, který je k smrti; o takovém neříkám, abyste za něj prosili.
Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti.
Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.
Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého.
Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.
Děti, varujte se modlářství.
Mezizpěv - Ž 149:1-6a,9b
Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných!
Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem,
ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře.
Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou.
Věrní ať jásají v slávě, ať plesají na svých ložích.
Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou,
aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja.
Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem,
ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře.
Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou.
Věrní ať jásají v slávě, ať plesají na svých ložích.
Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou,
aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja.
Evangelium - J 3:22-30
Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
To bylo ještě před Janovým uvězněním.
Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu.“
Jan odpověděl: „Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
On musí růst, já však se menšit.