pondělí 9. týdne v mezidobí
Římskokatolický lekcionář
První čtení - Tob 1:3;2:1b-8
Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.
A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.
Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.
I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Mezizpěv - Ž 112:1-6
Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!
Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.
Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.
Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:
nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.
Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.
Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.
Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:
nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.
Evangelium - Mk 12:1-12
Začal k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.
Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.
Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.
Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.
Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled.‘
Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ‚To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!‘
A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.
Nečetli jste v Písmu slovo: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;
Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?“
Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.