Čtvrtek po 7. neděli velikonoční
Římskokatolický lekcionář
První čtení - Sk 22:30;23:6-11
Na druhý den, aby bezpečně zjistil, z čeho židé Pavla obviňují, dal ho vyvést z vězení a nařídil, aby se shromáždili velekněží a celá rada.
Protože Pavel věděl, že jedna část rady patří k saduceům a druhá k farizeům, zvolal: „Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději ve zmrtvýchvstání.“
Když to řekl, vznikl spor mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdvojilo.
Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí.
Nastal velký křik a někteří zákoníci z farizejské strany vstali a začali namítat: „Nic zlého na tom člověku nenacházíme. Co když k němu mluvil duch nebo anděl?“
Hádka byla stále prudší a velitel se bál, že Pavla rozsápou. Proto povolal vojenský oddíl, aby Pavla vyrval z jejich středu a zavedl ho do pevnosti.
Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: „Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“
Mezizpěv - Ž 16:1-2a,5,7-11
Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě!
Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“
Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine.
Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná.
Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.
Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo,
neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.
Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“
Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine.
Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná.
Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.
Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo,
neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.
Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
Evangelium - J 17:20-26
Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;
aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.
Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno -
já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.
Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal.
Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“