pátek 7. týdne v mezidobí

Římskokatolický lekcionář

První čtení - Sir 6:5-17

Mezizpěv - Ž 119:12,16,18,27,34-35

Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.
Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.
Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.

První čtení (alternativní) - Jk 5:9-12

Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ‚Pán je plný soucitu a slitování‘. Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše ‚ano‘ ať je vždy ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu.

Mezizpěv (alternativní) - Ž 103:1-4,8-9,11-12

Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.

Evangelium - Mk 10:1-12

I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem. Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“