středa 7. týdne v mezidobí

Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.
Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.

A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ - vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“ Vy se však vychloubáte a chvástáte. Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.

Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte,
ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci.
Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci,
kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?
Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.
Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho,
že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.
Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným.

Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás.