pondělí 6. týdne v mezidobí

I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem.“ Kain Hospodinu odvětil: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ Ale Hospodin řekl: „Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“ A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je Do klína vložený). Řekla: „Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain.“

Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ.
Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále.
Ale svévolníkovi Bůh praví: „Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu?
Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš.
Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky.
To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu.

Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře. Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí. Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy: vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.

Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.
Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.
Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.
Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.
Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.
Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.
Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.
Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!
Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.
Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.
V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.
Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.
Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.
I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,
tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.
Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.
Vyprávěl jsem o svých cestách - tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.
Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.
Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.
Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.
Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!
Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.
Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.
Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.
Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.
Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.
Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.
Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.
Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.
Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.
Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,
a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.
Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.
Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.
Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.
O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.
Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.
Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních.
Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.
Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.
Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.
Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.
Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.
Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.
V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.
Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat.
Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.
O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.
Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.
Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.
Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.
Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.
Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.
Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.
Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.
Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.
Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.
Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.
Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.
Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.
Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.
Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?
Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.
Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?
Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.
Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!
Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.
Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.
Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.
Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.
Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.
Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.
Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.
Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.
Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.
Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.
Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.
Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.
Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.
Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.
Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.
V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.
Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.
Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.
Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.
Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.
Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.
Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.
Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.
Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.
Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.
Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.
Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.
Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.
Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu.
Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.
Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.
Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.
Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.
Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.
Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.
Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.
Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.
Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.
Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.
Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.
Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.
Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.
Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.
Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.
Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.
Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.
Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.
Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.
Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.
Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.
Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.
Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.
Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.
Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.
Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.
Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.
Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.
Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.
To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.
Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.
Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.
Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.
Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.
Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.
Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.
Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.
Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.
Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.
Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.
Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!
Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Zpívaný žalm.
Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!
Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása!
Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země.
Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.
Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!
Pro předního zpěváka, Davidův. Zpívaný žalm.
Povstane Bůh, a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí.
Odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou před Bohem svévolníci.
Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit.
Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte.
Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.
Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi.
Bože, když jsi táhl v čele svého lidu, když jsi kráčel pustým krajem,
třásla se země, kanuly krůpěje z nebe před Bohem ze Sínaje, před Bohem, Bohem Izraele.
Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni.
Tvoje stádce se v ní usadilo. Bože, ve své dobrotě máš péči o poníženého!
Panovník pronáší výrok. Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou:
„Pádí králové i se zástupy, pádí, hospodyně rozdělují kořist.
Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé!
Už jí Všemohoucí rozehnal ty krále! To tys přikryl sněhem šerý Salmón.“
Horou bohů je hora Bášan, hora Bášan je hora strmých štítů.

I přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli. V duchu si povzdechl a řekl: „Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení. Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.