Úterý po 4. neděli velikonoční
Římskokatolický lekcionář
První čtení - Sk 11:19-26
Po smrti Štěpánově nastalo v Jeruzalémě pronásledování. Ti, kteří se odtud rozprchli, dostali se až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; slovo evangelia však zvěstovali jenom židům.
Ale někteří z nich, původem z Kypru a z Kyrény, začali po svém příchodu do Antiochie zvěstovat Pána Ježíše také pohanům.
Moc Boží byla s nimi, a veliké množství lidí uvěřilo a obrátilo se k Pánu.
Zpráva o tom se dostala k sluchu církve v Jeruzalémě a bratří poslali do Antiochie Barnabáše.
Když tam přišel a spatřil, co se z milosti Boží děje, měl radost a povzbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali Pánu věrni.
Byl to muž dobrý, plný Ducha svatého a víry; a tak bylo mnoho lidí přivedeno k Pánu.
Proto se Barnabáš odebral do Tarsu, aby vyhledal Saula.
A když ho nalezl, vzal ho s sebou do Antiochie. Pracovali spolu v tamější církvi po celý rok a vyučovali velké množství lidí; a právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany.
Mezizpěv - Ž 87:1-7
Pro Kórachovce, zpívaný žalm. Na posvátných horách založil svůj chrám.
Hospodin miluje brány Sijónu nad všechny příbytky Jákobovy.
Slavné věci hlásány jsou v tobě, město Boží!
Připomenu Rahaba i Bábel jakožto ty, kdo mě znají, také Pelišteu a Týr s Kúšem, každý z nich se zrodil tady.
O Sijónu řeknou: V něm se zrodil ten i onen, a sám Nejvyšší jej činí pevným.
Při soupisu lidských společenství Hospodin si zaznamená: Každý z nich se zrodil tady.
A dají se do zpěvu a tance: Všechna spása pramení mi z tebe!
Hospodin miluje brány Sijónu nad všechny příbytky Jákobovy.
Slavné věci hlásány jsou v tobě, město Boží!
Připomenu Rahaba i Bábel jakožto ty, kdo mě znají, také Pelišteu a Týr s Kúšem, každý z nich se zrodil tady.
O Sijónu řeknou: V něm se zrodil ten i onen, a sám Nejvyšší jej činí pevným.
Při soupisu lidských společenství Hospodin si zaznamená: Každý z nich se zrodil tady.
A dají se do zpěvu a tance: Všechna spása pramení mi z tebe!
Evangelium - J 10:22-30
Byly právě svátky posvěcení Jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.
Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.
Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“
Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.
Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.
Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.
Já a Otec jsme jedno.“