Pondělí po 2. neděli velikonoční
Římskokatolický lekcionář
První čtení - Sk 4:23-31
Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.
Když to bratří uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: „Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich,
ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: ‚Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí?
Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.‘
Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil,
a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila.
Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo;
a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.“
Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.
Mezizpěv - Ž 2:1-9
Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?
Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:
„Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“
Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.
Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:
„Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“
Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.
Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“
Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:
„Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“
Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.
Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:
„Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“
Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.
Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“
Evangelium - J 3:1-8
Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“
Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“
Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“