20. neděle v mezidobí C

Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem? Může se někdo skrýt ve skrýších a já ho neuvidím? je výrok Hospodinův. Nenaplňuji snad nebe i zemi? je výrok Hospodinův.“ „Slyšel jsem, co říkají proroci, kteří v mém jménu prorokují klam. Říkají: ‚Měl jsem sen, měl jsem sen.‘ Jak dlouho ještě? Je něco v srdci proroků, kteří prorokují klam, a proroků, kteří prorokují lest svých srdcí? Myslí si, že mé jméno vymýtí z paměti mého lidu svými sny, které si navzájem vypravují? Tak jako zapomněli na mé jméno jejich otcové kvůli Baalovi? Prorok, který má sen, ať vypravuje sen, ale kdo má mé slovo, ať mluví mé slovo pravdivě. „Co je slámě do obilí?“, je výrok Hospodinův. „Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?“

Žalm pro Asafa. V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy:
„Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům?
Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost,
pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!“
Nic nevědí, nic nechápou, chodí v tmách, a celá země v základech se hroutí.
„Ač jsem řekl: Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího
zemřete též jako jiní lidé, padnete tak jako každý vladař.“
Bože, povstaň, rozsuď zemi, dědičně ti patří všechny pronárody!

Pro předního zpěváka. Podle „Lilií„. Svědectví pro Asafa. Žalm.
Naslouchej, pastýři Izraele, ty, jenž Josefa jak ovce vodíš, zaskvěj se, jenž trůníš nad cheruby, před kmeny Efrajim, Benjamín, Manases!
Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!
Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil.
Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi.
Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry,
rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece.
Proč pobořils její zídky? Aby trhali z ní všichni, kdo jdou kolem?
Rozrývá ji kanec z lesa a spásá ji polní havěť.
Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebe, popatř, ujmi se té révy,
kmene, který pravice tvá zasadila, letorostu, jejž sis vypěstoval.
Spálena je ohněm, porubána, zachmuřil jsi tvář a hynou.
Nad mužem své pravice drž svoji ruku, nad synem člověka, letorostem, jejž sis vypěstoval.
Nikdy se tě nespustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno.

Izraelští věřili, a proto prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale když se o to pokusili Egypťané, pohltily je vlny. Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní. Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími. Mám ještě pokračovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno; zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců; ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení. Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář. Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení. Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země. A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás. Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.

Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ Také zástupům řekl: „Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: ‚Přijde déšť‘ - bývá tak; a vane-li jižní vítr, říkáte: ‚Bude vedro‘ - a bývá. Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas?