pondělí 14. týdne v mezidobí
Římskokatolický lekcionář
První čtení - Gn 28:10-22a
Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu.
Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl.
Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží.
Nad ním stojí Hospodin a praví: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu.
Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země.
Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“
Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“
Bál se a řekl: „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“
Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem.
Tomu místu dal jméno Bét-el (to je Dům Boží). Původně se to město jmenovalo Lúz.
Jákob se tu zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání
a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem.
Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky.“
Mezizpěv - Ž 91:1-4ab,14-15ab
Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.
Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“
Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.
Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.
Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno.
Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou,
Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“
Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.
Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.
Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno.
Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou,
První čtení (alternativní) - Oz 2:16,17b-18,21-22
Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci.
Zas jí dám její vinice, dolinu Akór jako bránu k naději. Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země.
V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: „Můj muži“, a nenazveš mě už: „Můj Baale“.
Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním,
zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.
Mezizpěv (alternativní) - Ž 145:2-9
Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy.
Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat.
Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy.
Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech.
Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti.
Budou šířit vše, co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý.
Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.
Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.
Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat.
Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy.
Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech.
Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti.
Budou šířit vše, co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý.
Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.
Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.
Evangelium - Mt 9:18-26
Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“
Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky.
A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se jeho šatu.
Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“
Ježíš se obrátil a spatřiv ji, řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva.
Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup,
řekl: „Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí.“ Oni se mu posmívali.
A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala.
Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.