pondělí po sv. Trojici C

Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru. Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka. Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce. Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra“, rozumnost nazvi svou příbuznou,

Poutní píseň, Davidova. Kdyby sám Hospodin nebyl při nás - Izrael ať řekne -,
kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé,
zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli.
Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil,
tehdy by se přes nás převalily vzduté vody.
Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům!
Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!
Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.

Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto je řečeno: ‚Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.‘ Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že předtím sestoupil dolů na zem? Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.