Masopustní pondělí C

Mojžíš shromáždil celou pospolitost Izraelců a řekl jim: „Hospodin přikázal, abyste dodržovali toto: Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne budete mít slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku; kdo by v ten den dělal nějakou práci, zemře. V den odpočinku nerozděláte oheň v žádném svém obydlí.“ Mojžíš řekl celé pospolitosti Izraelců: „Toto přikázal Hospodin: Vyberte mezi sebou pro Hospodina oběť pozdvihování. Každý ať ze srdce dobrovolně přinese jako Hospodinovu oběť pozdvihování zlato, stříbro a měď, látku purpurově fialovou, nachovou nebo karmínovou, jemné plátno, kozí srst, načerveno zbarvené beraní kůže, tachaší kůže, akáciové dřevo, olej na svícení, balzámy na olej k pomazání a na kadidlo z vonných látek, karneolové drahokamy a kameny pro zasazení do nárameníku a náprsníku. A každý, kdo je mezi vámi dovedný, ať přijde a dělá vše, co Hospodin přikázal: příbytek, jeho stan a přikrývku, spony a desky, svlaky, sloupy a patky, schránu a tyče k ní, příkrov a vnitřní oponu, stůl a tyče k němu i veškeré náčiní, také předkladné chleby, svícen k svícení a náčiní k němu i kahánky a olej k svícení, kadidlový oltář a tyče k němu, olej k pomazání a kadidlo z vonných látek i vstupní závěs ke vchodu do příbytku, oltář pro zápalnou oběť s bronzovým roštem, tyče k němu a veškeré náčiní, nádrž a podstavec k ní, zástěny pro nádvoří, jeho sloupy a patky i závěs pro bránu do nádvoří, kolíky pro příbytek, kolíky pro nádvoří a příslušná lana, tkaná roucha pro přisluhování ve svatyni, svatá roucha pro kněze Árona a roucha jeho synům pro kněžskou službu.“ Celá pospolitost Izraelců vyšla od Mojžíše a každý, koho srdce pudilo a kdo byl ochotné mysli, přicházel a přinášel Hospodinovu oběť pozdvihování pro dílo na stanu setkávání a pro veškerou službu v něm i pro svatá roucha. Přicházeli muži i ženy a všichni ze srdce dobrovolně přinášeli spínadla, kroužky, prsteny a přívěsky, všelijaké zlaté předměty, totiž každý, kdo nabídl Hospodinu zlato jako oběť podávání. Každý, kdo měl látku purpurově fialovou, nachovou a karmínovou, jemné plátno a kozí srst, načerveno zbarvené beraní kůže a tachaší kůže, přinášel je. Každý, kdo chtěl přinést oběť pozdvihování ve stříbře a v mědi, přinesl to Hospodinu jako oběť pozdvihování. Každý, kdo měl akáciové dřevo k jakémukoli bohoslužebnému dílu, přinášel je. I všechny dovedné ženy vlastnoručně předly a přinášely, co napředly, látku purpurově fialovou, nachovou a karmínovou a jemné plátno. Všechny ženy, které srdce pudilo a které to dovedly, předly kozí srst. Předáci přinášeli karneoly a kameny pro zasazení do nárameníku a náprsníku i balzám a olej na svícení i na olej k pomazání a na kadidlo z vonných látek. I přinášeli Izraelci dobrovolný dar Hospodinu, každý muž a žena, které pudilo srdce, dobrovolně přinášeli všechno potřebné k dílu, které skrze Mojžíše přikázal Hospodin vykonat.

Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím.
Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý.
Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.
Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka.
Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj.
Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby.
Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty.
Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem.
Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí.
To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti.
Otevírají si na mě ústa, říkají: „Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči.“
Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen!
Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku.
Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují.
Ať si v srdci neříkají: „Dobře mu tak, to jsme chtěli!“ Ať neřeknou: „Zhltli jsme ho.“
Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají.
Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: „Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku.“
O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.

Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil. Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli: Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci. Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“ Ale hlas se ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“ To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe. Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty, zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr. A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: „Jsou tu tři muži a hledají tě; sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“ Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?“ Oni odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“ Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo.