Sobota po sv. Duchu (kvatembrová) A
Ekumenický lekcionář (RCL)
První čtení - Job 38:22-38
Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití,
které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje?
Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo? Odkud se žene na zemi východní vítr?
Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu,
aby pršelo na liduprázdnou zemi, na poušť, v níž člověka není,
aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva?
Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy?
Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?
Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně.
Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna?
Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými?
Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi?
Pozvedneš svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod?
Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: ‚Tu jsme‘?
Kdo dal ibisovi moudrost a kouhoutovi rozum?
Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky? Kdo složí nebeské měchy,
když prach se v slitinu spojí a hroudy k sobě přilnou?
Mezizpěv - Ž 8
Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Žalm Davidův.
Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.
Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.
Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:
Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.
Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:
všechen brav a skot a také polní zvířata
a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.
Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.
Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.
Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:
Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.
Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:
všechen brav a skot a také polní zvířata
a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.
Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
Evangelium - J 14:15-17
Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;
a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky -
Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.