Velikonoční středa B

Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Našli mě strážci obcházející město: „Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?“ Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíku té, jež mě počala. Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama. „Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou z myrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?“ Hle, jeho lože - lože Šalomouna, šedesát bohatýrů okolo stojí, bohatýrů z Izraele. Všichni drží v rukou meče, vycvičeni k boji, každý po boku má meč proti nočnímu děsu. Nosítka král si zhotovil, král Šalomoun, ze stromů libanónských. Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové. Vnitřek je obložen láskou jeruzalémských dcer. Vyjděte jen a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž ho korunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost.

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!
Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.
Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy!
Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy!
Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.
Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti.
Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu.
Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.
Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.
Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.
Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky.
Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily. Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“ Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.