Velikonoční středa A

Za časného jitra vytáhl Jozue se všemi Izraelci ze Šitímu, až přišli k Jordánu; tam přenocovali, dříve než jej přešli. Když uplynuly tři dny, prošli správcové táborem a přikázali lidu: „Jakmile spatříte schránu smlouvy Hospodina, svého Boha, a lévijské kněze, kteří ji nesou, vytáhnete ze svého místa a půjdete za ní. Mezi vámi a ní bude ovšem odstup zhruba dvou tisíc loket; nepřibližujte se k ní. Půjdete za ní, abyste poznali cestu, kudy se máte ubírat, neboť nikdy předtím jste touto cestou neprocházeli.“ Jozue pak vyzval lid: „Posvěťte se, neboť Hospodin zítra mezi vámi učiní podivuhodné věci.“ Potom Jozue řekl kněžím: „Zvedněte schránu smlouvy a ubírejte se před lidem.“ I zvedli schránu smlouvy a šli před lidem. Hospodin řekl Jozuovi: „Dnešního dne jsem tě začal před zraky celého Izraele vyvyšovat, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem. Kněžím nesoucím schránu smlouvy přikážeš toto: Až vstoupíte na pokraj jordánských vod, zůstanete v Jordánu stát.“ Jozue vyzval Izraelce: „Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha.“ A Jozue pokračoval: „Poznáte, že uprostřed vás je živý Bůh. Ten před vámi vyžene Kenaance, Chetejce, Chivejce, Perizejce, Girgašejce, Emorejce i Jebúsejce. Hle, před vámi přejde Jordán schrána smlouvy Pána celé země. Nyní si vyberte z izraelských kmenů dvanáct mužů, po jednom muži z každého kmene. Jakmile nohy kněží nesoucích schránu Hospodina, Pána celé země, spočinou ve vodách Jordánu, jordánské vody se rozestoupí; vody řítící se shora zůstanou stát jako jednolitá hráz.“ Tak se stalo. Lid vytáhl ze svých stanů, aby přešel Jordán, a kněží nesoucí schránu smlouvy šli před lidem. Když ti, kteří nesli schránu, přišli k Jordánu a nohy kněží nesoucích schránu se smočily na pokraji vod - Jordán je vždycky v čas žně rozvodněn daleko z břehů -, tu vody řítící se shora zůstaly stát a postavily se jako jednolitá hráz velmi daleko odtud u města Adamu, které leží při Saretánu; a ty, které tekly dolů k Pustému moři, k moři Solnému, se vytratily. Tak přešel lid naproti Jerichu. Kněží nesoucí schránu Hospodinovy smlouvy stáli nepohnutě na suché zemi uprostřed Jordánu a celý Izrael přecházel po suchu, dokud celý ten pronárod do jednoho nepřešel Jordán.

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!
Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.
Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy!
Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy!
Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.
Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti.
Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu.
Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.
Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.
Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.
Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky.
Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.

Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“