5. leden C

Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ‚Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘ Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná, i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený.“ Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo, na vzdálených ostrovech oznamte toto: „Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo.“ Hospodin zaplatí za Jákoba, vykoupí ho z rukou silnějšího. Přijdou a budou plesat na výšině sijónské, budou proudit k Hospodinově dobrotě za obilím, moštem a čerstvým olejem, za mladým bravem a skotem. Jejich duše bude jako zavlažovaná zahrada. Už nikdy nebudou tesknit. Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. „Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost. Duši kněží zavlažím tukem a můj lid se bude sytit mými dobrými dary, je výrok Hospodinův.“

Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,
aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva.
Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost.
Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.
Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení.
Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi.
V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc.
A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země.
Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.
Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka.
Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život.
Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená.
Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.
Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země.
Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit.
Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy.
Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen.
Končí modlitby Davida, syna Jišajova.

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydal svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.