úterý 9. týdne v mezidobí C

Příběhy Nehemjáše, syna Chakaljášova. V měsíci kislevu dvacátého roku, když jsem byl na hradě v Šúšanu, přišel Chananí, jeden z mých bratrů, s muži z Judska. Zeptal jsem se jich na Judejce, na ty zbylé, kteří ušli zajetí, a na Jeruzalém. Řekli mi: „Ti zbylí, kteří zůstali tam v té krajině a nebyly zajati, jsou vystaveni veliké zlobě a potupě. Jeruzalémské hradby jsou pobořeny a brány zničeny ohněm.“ Když jsem slyšel ta slova, usedl jsem a plakal. Truchlil jsem několik dní, postil jsem se před Bohem nebes a modlil se k němu. Říkal jsem: „Ach, Hospodine, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, který zachováváš smlouvu a jsi milosrdný k těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání. Kéž je tvé ucho ochotné slyšet a oči tvé pohotové vidět, abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí za syny Izraele, tvoje služebníky. Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi. Rozpomeň se prosím na slovo, které jsi přikázal svému služebníku Mojžíšovi: ‚Zpronevěříte-li se, já sám vás rozptýlím mezi národy. Když se však obrátíte ke mně a budete má přikázání zachovávat a podle nich jednat, pak i kdyby někteří z vás byly zahnáni až na okraj světa, i odtamtud je shromáždím a přivedu na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.‘ Vždyť to jsou tvoji služebníci, tvůj lid, který jsi vykoupil svou velikou mocí a silnou rukou. Ach Panovníku, kéž je tvé ucho ochotné vyslyšet modlitbu tvého služebníka i modlitbu tvých služebníků, kteří usilují žít v bázni tvého jména. A dopřej dnes zdaru svému služebníku a dej mu najít u onoho muže slitování.“ Byl jsem totiž královským číšníkem.

Pro předního zpěváka ke hře na flétnu. Žalm Davidův.
Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl.
Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě!
Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.
Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem,
tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti,
do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti.
Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni.
Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.
Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti.
Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!
Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno.
Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.

Přišli ke mně někteří ze starších izraelských a posadili se přede mnou. I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, tito mužové nosí v srdci své hnusné modly a kladou před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtli. Těm mám dávat odpověď na dotazy? Proto k nim promluv. Řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Každému z domu izraelského, kdo nosí v srdci své hnusné modly a klade před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtl, a jde za prorokem, já Hospodin dám odpověď, jakou si pro své hnusné modly zaslouží. A tak bude izraelský dům polapen svým vlastním srdcem, protože všichni se mi svými hnusnými modlami odcizili. Proto řekni izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte se od svých hnusných model, odvraťte svou tvář od všech svých ohavností! Já Hospodin dám odpověď každému z izraelského domu i z bezdomovců, kdo pobývá v Izraeli a odcizil se mi, každému, kdo nosí v srdci své hnusné modly a klade před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtl, a jde za prorokem, aby se ho na mne dotazoval. Proti takovému muži obrátím svou tvář a učiním ho výstražným znamením a pořekadlem, vytnu ho ze svého lidu. I poznáte, že já jsem Hospodin. Dá-li se prorok svést a promluví slovo, svedl jsem toho proroka já Hospodin. Napřáhnu na něho ruku a vyhladím ho ze svého izraelského lidu. I ponese svou nepravost; nepravost dotazujícího se bude stejná jako nepravost prorokova. Učiním to, aby už izraelský dům nebloudil, nevzdaloval se mi a neposkvrňoval se všemožnými svými nevěrnostmi. I budou mým lidem a já jim budu Bohem, je výrok Panovníka Hospodina.“

Haleluja. Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi služebníci,
kteří stojíte v Hospodinově domě, v nádvořích domu našeho Boha.
Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné.
Hospodin si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele.
Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy.
Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.
Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.
Prvorozené Egypta pobil od člověka po dobytče.
Znamení a zázraky sesílal na tebe, Egypte, na faraóna, na všechny jeho služebníky.
Pobil mnohé pronárody a zahubil smělé krále,
krále Emorejců Síchona a bášanského krále Óga i všechna království Kenaanu.
Jejich země předal do dědictví, do dědictví Izraeli, svému lidu.
Hospodine, tvé jméno je věčné, budeš připomínán ve všech pokoleních, Hospodine.
Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit.
Modly pronárodů jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí.
Mají uši, a nic nezaslechnou, v jejich ústech není dechu.
Jim podobni jsou ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
Dome Izraelův, dobrořeč Hospodinu, dome Áronův, dobrořeč Hospodinu.
Dome Léviův, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.
Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.

Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: „Pohleď na nás!“ Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha. Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo.