Pondělí po 7. neděli velikonoční C

Mojžíš učinil všechno přesně tak, jak mu Hospodin přikázal. Příbytek byl postaven první den prvního měsíce druhého roku. Mojžíš postavil příbytek: rozmístil jeho patky, zasadil desky, přiložil svlaky a postavil sloupy. Nad příbytkem rozprostřel stan a nahoru na stan položil přikrývku, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Potom vzal svědectví a dal je do schrány; podél schrány zasunul tyče a nahoru na schránu položil příkrov. Schránu vnesl do příbytku, zavěsil vnitřní oponu a zastřel schránu svědectví, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Stůl postavil do stanu setkávání ke straně příbytku na sever, vně před oponu. Uspořádal na něm chléb před Hospodinem, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Svícen postavil do stanu setkávání naproti stolu ke straně příbytku na jih a nasadil kahánky před Hospodinem, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Zlatý oltář umístil ve stanu setkávání před oponu. Pálil na něm kadidlo z vonných látek, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Na vchod do příbytku pověsil závěs. Oltář pro zápalnou oběť postavil u vchodu do příbytku stanu setkávání. Na něm obětoval zápalnou a přídavnou oběť, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Mezi stan setkávání a oltář umístil nádrž a nalil do ní vodu k omývání. Mojžíš, Áron a jeho synové si z ní omyli ruce a nohy. Když přistupovali ke stanu setkávání a když se přibližovali k oltáři, omývali se, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Kolem příbytku a oltáře postavil nádvoří a do brány nádvoří pověsil závěs. Tak Mojžíš dokončil celé to dílo. Tu oblak zahalil stan setkávání a příbytek naplnila Hospodinova sláva. Mojžíš nemohl přistoupit ke stanu setkávání, neboť nad ním přebýval oblak a příbytek naplňovala Hospodinova sláva. Kdykoli se oblak z příbytku zvedl, vytáhli Izraelci ze všech svých stanovišť. Jestliže se oblak nezvedal, nevytáhli, dokud se nezvedl. Hospodinův oblak býval nad příbytkem ve dne a v noci v něm planul oheň před očima celého domu izraelského na všech jejich stanovištích.

Žalm Davidův. Přiznejte Hospodinu, synové Boží, přiznejte Hospodinu slávu a sílu.
Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu.
Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem.
Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti.
Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanónské.
Nutí poskakovat Libanón jak býčka, Sirjón jako mládě jednorožce.
Hospodinův hlas křeše plameny ohně.
Hospodinův hlas nutí poušť svíjet se v křeči, Hospodin nutí svíjet se v křeči poušť Kádeš.
Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jeho chrámu volá: „Sláva!“
Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky.
Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem.

Druhého dne ráno poslali soudcové ozbrojenou stráž s rozkazem: „Propusť ty muže!“ Žalářník oznámil tento rozkaz Pavlovi: „Soudcové nařídili, abyste byli propuštěni. Od této chvíle jste svobodni a v pokoji odejděte.“ Ale Pavel řekl: „Nás, římské občany, veřejně a bez soudu zbili a zavřeli do vězení. A teď se nás chtějí ve vší tichosti zbavit? To ne! Ať sem sami přijdou a propustí nás!“ Stráž to oznámila soudcům. A ti, když uslyšeli, že Pavel a Silas jsou římští občané, ulekli se a přišli za nimi; omluvili se, vyvedli je z vězení a prosili, aby opustili město. Pavel a Silas vyšli z vězení a šli k Lydii. Tam se shledali s bratřími, povzbudili je a odešli z Filip.