čtvrtek 7. týdne po Zjevení Páně A

Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu. Chytrý člověk poznání skrývá, kdežto srdce hlupáků pošetilosti provolává. Ruka pilných bude vládnout, kdežto zahálka vede do poroby. Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost. Spravedlivý prozkoumává svému příteli cestu, kdežto svévolníky jejich cesta zavede. Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle. Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.

Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,
nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.

Mám naději v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, co je s vámi. Vždyť nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upřímně o vás staral; všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Ježíše. O Timoteovi však dobře víte, jak se osvědčil, když se mnou jako syn s otcem sloužil evangeliu. Jeho tedy doufám pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou. Spoléhám pak na to v Pánu, že i sám brzo přijdu.