pondělí 7. týdne po Zjevení Páně A
Ekumenický lekcionář (RCL)
První čtení - Př 25:11-22
Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo.
Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu.
Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána.
Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů.
Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.
Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.
Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.
Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.
Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení.
Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému.
Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou,
tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.
Mezizpěv - Ž 119:57-64
Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.
O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Druhé čtení - Ř 12:9-21
Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.
Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.
V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.
Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.
Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.
Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.
Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.
Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.
Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.
Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘
Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘
Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.