Sobota po 5. neděli postní A

Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy. Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám. Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“ Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život. Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu. Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně. Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně, řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne. Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují. Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou. Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně. V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.

Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám.
Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou.
V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou.
Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi.
Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba.
Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život.
Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh,
moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě.

Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane.“