Středa po 5. neděli postní C

Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo, Hospodine, v tento čas je zachovej, v tento čas je uveď v známost. V nepokoji pamatuj na slitování! Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý. Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů. Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž se skryla jeho síla. Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním. Stanul, a měří zemi, pohlédl, a zatřásl pronárody; pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí; cesta věčnosti patří jemu. Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany, jak se chvějí stanové houně midjanské země. Vzpanul snad Hospodin proti řekám? Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři? Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu. Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením. Řekami rozpolcuješ zemi. Spatřily tě hory a chvějí se v křeči. Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň do křiku se dala, vysoko vzpíná své ruce. Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc, utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blištivého kopí. Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš. Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu. Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného. Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva.

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova!
Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu!
Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme.
Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr!
Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání!
Nyní vím, že Hospodin dá svému pomazanému vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice.
Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha.
Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme.
„Hospodine, pomoz!“ Král ať nám odpoví v den, kdy budem volat.

Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“ Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.