Pondělí po 5. neděli postní B

Vyveď ten lid slepý, ačkoli má oči, ty hluché, ač mají uši. Ať se vespolek shromáždí všechny pronárody, národy ať se spolu sejdou. Kdo z nich co oznámí? Kdo z nich nám ohlásí, co bylo na počátku? Ať postaví své svědky a ospravedlní se! Lidé o tom uslyší a řeknou: „Je to pravda.“ „Mými svědky jste vy, je výrok Hospodinův, a můj služebník, jehož jsem vyvolil. Tak mě poznáte a uvěříte mi a pochopíte, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a nebude ani po mně. Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není. Já jsem oznamoval a zachraňoval, já jsem ohlašoval, a nikdo cizí mezi vámi. Jste moji svědkové, je výrok Hospodinův, a já jsem Bůh! Já jsem byl dřív než první den a není, kdo by z mých rukou vysvobodil. Kdo zvrátí, co já vykonám?“

Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.