Pondělí po 4. neděli postní B

Mojžíš vedl Izraele od Rákosového moře dál. Vyšli na poušť Šúr a táhli pouští po tři dny, aniž narazili na vodu. Došli až do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Pojmenovali ji proto Mara (to je Hořká). Tu lid proti Mojžíšovi reptal: „Co budeme pít?“ Mojžíš úpěl k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo. Když je hodil do vody, voda zesládla. Tam dal Hospodin lidu nařízení a právní ustanovení a podrobil jej tam zkoušce. Řekl: „Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.“ Pak přišli do Élimu. Tam bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam při vodách se utábořili.

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,
které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.
Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.
Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:
sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.
Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,
neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.
Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.

Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše: byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i ‚Mojžíš byl věrný v celém Božím domě‘. Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám. Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.