Úterý po 4. neděli velikonoční B

Celý Izrael se shromáždil k Davidovi do Chebrónu. Řekli: „Hle, jsme tvá krev a tvé tělo. Už tenkrát, když byl králem Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin, tvůj Bůh, řekl: ‚Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad mým izraelským lidem.‘“ Pak přišli všichni izraelští starší ke králi do Chebrónu a David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu. I pomazali Davida za krále nad Izraelem podle Hospodinova slova skrze Samuela. David šel s celým Izraelem na Jeruzalém, to je na Jebús; obyvatelé té země byli Jebúsejci. Obyvatelé Jebúsu Davidovi řekli: „Sem nevstoupíš.“ Ale David dobyl skalní pevnost Sijón, to je Město Davidovo. David řekl: „Kdo udeří na Jebúsejce první, stane se vůdcem a velitelem.“ První pronikl nahoru Jóab, syn Serújin, a tak se stal vůdcem. David se usadil ve skalní pevnosti; proto ji nazvali Město Davidovo. Pak vybudoval město kolem dokola počínaje od Miló. Ostatní části města opravil Jóab. David se stále více vzmáhal a Hospodin zástupů byl s ním.

Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy,
vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů!
Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy.
On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu.
Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce.
Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil.
On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas,
nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse,
kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.
Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná.
Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!

Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou. Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí.“