Úterý po 3. neděli postní A

Jákob vykročil lehkým krokem a přišel do země synů Východu. Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovcí. Z té studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen. Když přihnali všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studně a napájeli ovce; potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně. I řekl jim Jákob: „Bratří, odkud jste?“ Odvětili: „Jsme z Cháranu.“ Otázal se jich: „Znáte Lábana, syna Náchorova?“ Řekli: „Známe.“ Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“ Odpověděli: „Dobře. Však tady přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi.“ Tu řekl: „Ještě je jasný den, není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte pást.“ Odpověděli: „Nemůžeme, dokud nebudou sehnána všechna stáda; pak odvalíme kámen z otvoru studně a napojíme ovce.“ Když ještě s nimi rozmlouval, přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřka. Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a jeho ovce, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studně a napojil ovce Lábana, bratra své matky. Jákob pak Ráchel políbil a hlasitě zaplakal. Oznámil jí, že je synovec jejího otce a syn Rebeky. Běžela to povědět svému otci. Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, běžel mu vstříc, objal ho, políbil a uvedl do svého domu. A on vypravoval Lábanovi všechno, co se přihodilo. Lában mu řekl: „Ty jsi má krev a mé tělo!“ Pobyl tedy u něho celý měsíc.

Pro předního zpěváka, podle gatského způsobu. Pro Asafa.
Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu!
Prozpěvujte žalmy, bijte v buben, hrejte na líbeznou citaru a harfu,
při novoluní zatrubte na polnice, při úplňku v den našeho svátku.
Takové je nařízení v Izraeli a řád Jákobova Boha.
Svědectví uložil v Josefovi, když vytáhl na egyptskou zemi, kde jsem slýchal řeč, kterou jsem neznal.
Jeho záda břemene jsem zbavil, i koš odložily jeho ruce.
V soužení jsi volal a já jsem tě bránil, odpověděl jsem ti skryt v rachotu hromu, tam při Vodách sváru jsem tě zkoušel.
Slyš, můj lide, svědčím proti tobě, kéž bys mě poslechl, Izraeli.
Nesmíš mít cizího boha, nebudeš se klanět cizáckému bohu!
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je.
Neuposlechl mě lid můj, Izrael mi povolný být nechtěl.
Nechal jsem je tedy být s tím zarputilým srdcem, ať si jdou za svými plány.
Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami chodil,
brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho protivníkům.
Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by trval čas jeho lidu,
bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu sytit!