Pondělí po 3. neděli postní B

Čtyři sta osmdesát let po vyjití Izraelců z egyptské země, čtvrtého roku svého kralování nad Izraelem, v měsíci zívu, což je druhý měsíc, začal Šalomoun budovat dům Hospodinu. Dům, který král Šalomoun budoval Hospodinu, byl dlouhý šedesát loket, široký dvacet a vysoký třicet loket. Délka předsíně před lodí chrámovou byla dvacet loket podle šířky domu a před domem byla široká deset loket. V domě dal udělat také okna se zužujícím se ostěním. Uvnitř obložil Šalomoun dům lístkovým zlatem a oddělil zlatými řetězy prostor před svatostánkem obloženým zlatem. Vůbec celý dům obložil zlatem, úplně celý; také oltář, který patřil ke svatostánku, obložil celý zlatem.

Pro předního zpěváka. Podle gatského způsobu. Pro Kórachovce, žalm.
Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů!
Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu!
Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože!
Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit.
Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť.
Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm, včasný déšť ji halí požehnáním.
Pokračují stále s novou silou, objeví se před svým Bohem na Sijónu.
Hospodine, Bože zástupů, slyš modlitbu mou, naslouchej, Jákobův Bože!
Ty jsi štít náš, Bože, pohleď, na tvář svého pomazaného rač shlédnout.
Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde; raději chci stát před prahem domu svého Boha, než prodlévat v stanech svévolnosti,
vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně.
Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe!