středa 3. týdne po Zjevení Páně B

Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: „Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost. O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání. Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne. Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.

Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem.
Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.
Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří.
Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou!
Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího.
Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra.
Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá.
Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná!
Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy.
„Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi.“
Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.

Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat a aby měli moc vymítat zlé duchy. Ustanovil těchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi - Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená ‚synové hromu‘, Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.