čtvrtek 33. týdne v mezidobí B

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, řekni týrskému vévodovi: Toto praví Panovník Hospodin: Ve svém domýšlivém srdci si říkáš: ‚Jsem Bůh, sedím na božském trůnu v srdci moří.‘ Jsi člověk, a ne Bůh, i když své srdce vydáváš za srdce božské! Hle, jsi moudřejší než Daniel, nic tajného se před tebou neutají. Svou moudrostí a rozumností ses domohl blahobytu, do svých pokladnic jsi získal zlato a stříbro. Množstvím své moudrosti a svými obchody jsi rozhojnil svůj blahobyt a pro ten tvůj blahobyt se tvé srdce stalo domýšlivým.“ Proto praví Panovník Hospodin toto: „Protože své srdce vydáváš za srdce božské, hle, přivedu na tebe cizí, kruté pronárody; na krásu tvé moudrosti vytasí své meče, znesvětí tvou skvělost. Spustí tě do jámy, zemřeš smrtí skolených v srdci moří. Budeš ještě prohlašovat: ‚Jsem Bůh‘, před tím, kdo tě zabije? Jsi člověk, a ne Bůh, jsi v rukou těch, kdo tě skolí. Zemřeš smrtí neobřezanců, rukou cizáků. Já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina.“

Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese.
Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti.
Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití.
Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině.
Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!

Jóšijášovi bylo osm let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jedenatřicet let. Jeho matka se jmenovala Jedída; byla to dcera Adajáše z Boskatu. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, chodil po všech cestách svého otce Davida a neuchyloval se napravo ani nalevo. V osmnáctém roce vlády Jóšijášovy poslal král písaře Šáfana, syna Asaljáše, syna Mešulámova, do Hospodinova domu. Řekl mu: „Vystup k veleknězi Chilkijášovi, ať připraví stříbro, které bylo doneseno do Hospodinova domu a které od lidu vybrali strážci prahu. Vydá se těm, kdo pracují jako dohlížitelé v Hospodinově domě, a oni je budou dávat těm, kdo pracují při Hospodinově domě na opravách poškozené části domu: řemeslníkům, stavebním dělníkům a zedníkům, i k nákupu dřeva a tesaného kamene k opravě domu. Přitom není třeba dělat vyúčtování za stříbro, které se jim vydá, protože jednají poctivě.“ Velekněz Chilkijáš řekl písaři Šáfanovi: „Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona.“ Chilkijáš dal tu knihu Šáfanovi a on ji četl. Poté písař Šáfan vstoupil ke králi a podal králi hlášení. Řekl: „Tvoji služebníci vyzvedli stříbro, které se nacházelo v domě, a vydali je těm, kdo pracují jako dohlížitelé v Hospodinově domě.“ Dále písař Šáfan králi oznámil: „Kněz Chilkijáš mi předal knihu.“ A Šáfan ji před králem četl.

Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,
jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:
„Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,
očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,
dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“
A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.
Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.
Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!
Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.
Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.
Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost - nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.
Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“
Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:
„To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.
Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.
Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.
Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.
Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“

Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel. Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku.