úterý 33. týdne v mezidobí A

Pak jsem se rozhlédl a vidím, hle, čtyři rohy. Zeptal jsem se posla, který se mnou mluvil: „Co to znamená?“ Odvětil mi: „To jsou ty rohy, které rozmetaly Judu, to je Izraele, a Jeruzalém.“ I ukázal mi Hospodin čtyři kováře. Otázal jsem se: „Co se to chystají udělat?“ Odvětil mi: „To jsou ty rohy, které rozmetaly Judu, takže žádný nebyl schopen pozvednout hlavu. Tu přišli tito kováři, aby jimi zalomcovali a srazili rohy pronárodům, které pozdvihly roh proti judské zemi a chtěly ji rozmetat.“ Opět jsem se rozhlédl a vidím, hle, muž s měřícím provazcem v ruce. Znovu jsem se rozhlédl a vidím, hle, letí svitek. Posel se mě otázal: „Co vidíš?“ Odvětil jsem: „Vidím letět svitek dvacet loket dlouhý a deset loket široký.“ Řekl mi: „To je kletba, která vychází na celou zemi. Bude jí odstraněn každý zloděj, každý křivopřísežník. Vychází z mého rozhodnutí, je výrok Hospodina zástupů. Vejde do zlodějova domu i do domu toho, který v mém jménu křivě přísahá, a uhostí se uvnitř jeho domu a zničí jeho dřevo i kámen.“

Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat.
Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.
Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří,
protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý.
Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy.
Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla.
Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu.
Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.
Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným.
V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine.
Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky.
Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl.
Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti!
O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil.

Muž z Léviova domu šel a vzal si lévijskou dceru. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, jak je půvabný, ukrývala ho po tři měsíce. Ale déle už ho ukrývat nemohla. Proto pro něho připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji asfaltem a smolou, položila do ní dítě a vložila do rákosí při břehu Nilu. Jeho sestra se postavila opodál, aby zvěděla, co se s ním stane. Tu sestoupila faraónova dcera, aby se omývala v Nilu, a její dívky se procházely podél Nilu. Vtom uviděla v rákosí ošatku a poslala svou otrokyni, aby ji přinesla. Otevřela ji a spatřila dítě, plačícího chlapce. Bylo jí ho líto a řekla: „Je z hebrejských dětí.“ Jeho sestra se faraónovy dcery otázala: „Mám jít a zavolat kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě odkojila?“ Faraónova dcera jí řekla: „Jdi!“ Děvče tedy šlo a zavolalo matku dítěte. Faraónova dcera jí poručila: „Odnes to dítě, odkoj mi je a já ti zaplatím.“ Žena vzala dítě a odkojila je. Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově dceři a ona je přijala za syna. Pojmenovala ho Mojžíš (to je Vytahující). Řekla: „Vždyť jsem ho vytáhla z vody.“

Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu!
Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu,
kují proti tvému lidu tajné plány, radí se proti těm, které skrýváš:
„Pojďme,“ praví, „vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!“
Nalož s nimi jako s Midjánem, jako se Síserou, jako s Jabínem v Kíšonském úvalu:
u Én-dóru byli vyhlazeni, mrvou na roli se stali.
Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou,
ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí!

Žádáme vás, bratří, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás. Velmi si jich važte a milujte je pro jejich dílo. Žijte mezi sebou v pokoji. Klademe vám na srdce, bratří, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.