středa 31. týdne v mezidobí A

Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí. Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost. Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti. Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem. Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa. Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň. Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele. Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu. Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo. Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti. Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města. Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.

Pro předního zpěváka ke hře na flétnu. Žalm Davidův.
Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl.
Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě!
Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.
Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem,
tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti,
do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti.
Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni.
Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.
Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti.
Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!
Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno.
Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.

Tehdy mluvil Jozue k Hospodinu, v den, kdy Hospodin vydal Izraelcům Emorejce. Volal před očima Izraele: „Zmlkni, slunce, v Gibeónu, měsíci, v dolině Ajalónu.“ A slunce zmlklo a měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli. To je zapsáno, jak známo, v Knize Přímého. Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den. Nikdy předtím ani potom nebylo dne, jako byl onen, aby Hospodin tak vyslyšel něčí hlas, neboť Hospodin bojoval za Izraele.

Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!
Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře.
Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu.
Hle, jak bývá požehnáno muži, jenž se bojí Hospodina.
Hospodin ať požehná ti ze Sijónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití,
abys uviděl syny svých synů. Pokoj s Izraelem!

Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli: „Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“ On jim odpověděl: „A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici? Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘ Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar‘, ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží. Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: ‚Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘“