úterý 31. týdne v mezidobí B

Jestliže nebudeš bedlivě dodržovat všechna slova tohoto zákona, napsaná v této knize, a bát se toho slavného a hrozného jména Hospodina, svého Boha, dopustí Hospodin na tebe i na tvé potomstvo neobyčejné rány, rány veliké a vytrvalé i nemoci zlé a vytrvalé. Obrátí na tebe všechny egyptské choroby, jichž se lekáš, a ony na tobě ulpí. Hospodin na tebe uvede též každou nemoc a každou ránu, o níž není psáno v knize tohoto zákona, dokud nebudeš zahlazen. I zbude vás maličko, ač vás bylo mnoho jako nebeských hvězd, protože jsi neposlouchal Hospodina, svého Boha. A jako se Hospodin nad vámi veselil, když vám prokazoval dobro a rozmnožoval vás, tak se bude Hospodin nad vámi veselit, když vás bude hubit a zahlazovat. Budete vyrváni ze země, kterou přicházíš obsadit. Hospodin tě rozptýlí do všech národů od jednoho konce země do druhého. Tam budeš sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, dřevu nebo kameni. Mezi těmi pronárody nebudeš mít klidu, ani tvá noha si neodpočine. Hospodin ti tam dá chvějící se srdce, pohaslé oči a zoufalou duši. Tvůj život bude viset na vlásku, v noci i ve dne se budeš chvět strachem a nebudeš jist svým životem. Ráno budeš říkat: „Kéž by byl večer!“ a večer budeš říkat: „Kéž by bylo ráno!“ pro strach svého srdce, kterým se budeš chvět, a pro podívanou, na kterou se budeš muset dívat. Loděmi tě Hospodin přivede zpátky do Egypta; vydáš se cestou, o níž jsem prohlásil, že ji už nespatříš. Tam se budete nabízet na prodej svým nepřátelům za otroky a otrokyně, ale nikdo vás nekoupí. Toto jsou slova smlouvy, o které Hospodin přikázal Mojžíšovi, aby ji uzavřel se syny Izraele v moábské zemi, kromě té smlouvy, kterou s nimi uzavřel na Chorébu. Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Na vlastní oči jste viděli, co učinil Hospodin v egyptské zemi faraónovi a všem jeho služebníkům i celé jeho zemi,

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův,
když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti,
moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu!
Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.
Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.
Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost.
Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh.
Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal.
Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti.
Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.
Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!
Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.
Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě.
Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.
Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.
Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží.
Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!
Prokaž dobro Sijónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hradby.
Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky.

Potom jí její tchyně Noemi řekla: „Neměla bych ti, má dcero, vyhledat odpočinutí, aby ti bylo dobře? Hleď, což není Bóaz, s jehož děvečkami jsi byla, náš příbuzný? Právě dnes v noci bude na humně převívat ječmen. Umyj se, potři se mastí, přehoď si plášť a sejdi na humno. Nedej se však tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije. Až si lehne a ty zjistíš, kde leží, půjdeš, odkryješ mu plášť v nohách a lehneš si tam. On ti pak poví, co máš učinit.“ Odpověděla jí: „Vykonám všechno, co mi říkáš.“ Sešla na humno a udělala všechno, jak jí tchyně přikázala. Bóaz se najedl, napil a byl dobré mysli. Pak si šel lehnout na kraj hromady obilí. Ona se přikradla, odkryla mu plášť v nohách a lehla si.

Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,
neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.
Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení.
Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti.
Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu.
Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,
ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.
Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči.
Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.
S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,
s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.

Když už byl blízko čas, kdy Bůh chtěl splnit to, co Abrahamovi slíbil, počet našeho lidu v Egyptě velmi vzrostl. Ale tu nastoupil v Egyptě jiný král, který už o Josefovi nic nevěděl. Ten jednal s naším národem nepřátelsky a přinutil naše praotce, aby odkládali děti, které se jim narodí, a nenechávali je naživu. V té době se narodil Mojžíš, kterého si Bůh vyvolil. Po tři měsíce o něj pečovali doma; a když ho museli odložit, ujala se ho faraónova dcera a starala se o něj jako o svého syna. Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech. Když Mojžíš dosáhl věku čtyřiceti let, přišlo mu na mysl, aby se podíval, jak žijí jeho izraelští bratří. A tu uviděl, jak s jedním z nich nějaký Egypťan zle nakládá; přispěchal tomu ubožákovi na pomoc a pomstil ho tím, že Egypťana zabil. Myslel, že jeho bratří pochopí, že je chce Bůh skrze něho zachránit; ale oni to nepochopili. Druhého dne mezi ně zase přišel, právě když se dva z nich rvali; snažil se je smířit, a proto jim řekl: ‚Co to děláte? Jste přece bratří! Proč ubližujete jeden druhému?‘ Ale ten, který svého bližního napadl, odstrčil Mojžíše a řekl: ‚Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem? Snad mne nechceš také zabít jako včera toho Egypťana?‘ Když to Mojžíš slyšel, utekl z Egypta a žil v zemi madiánské; tam se mu narodili dva synové.