Středa po 2. neděli velikonoční B

V onen den se bude zpívat v judské zemi tato píseň: „Mocné je naše město! Jako hradby a val mu Bůh dal spásu.“ Otevřete brány, ať vejde spravedlivý národ, který zachovává věrnost. Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá. Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků. On sehnul obyvatele výšiny, město nedostupné, on je snižuje, až k zemi je snižuje, až do prachu je sráží. Pošlape je noha, nohy utištěného a kroky slabých. Stezka spravedlivého je přímá; spravedlivému sám urovnáváš dráhu Bože přímý. Také na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v tebe, naše duše touží po tvém jménu, chce si připomínat tebe. Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá. Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět. Hospodine, ruka tvá je pozvednuta, a oni to přehlížejí. Ale zahanbeni spatří, jak ty horlíš pro svůj lid; tvé protivníky pozře oheň. Hospodine, jenom ty nám můžeš zjednat pokoj, tak jako jsi nám odplatil za všechny naše skutky. Hospodine, Bože náš, byli jsme pod mocí jiných, nikoli tvou, budeme však připomínat jedině tvé jméno! Mrtví neobživnou, stíny nepovstanou, neboť jsi je ztrestal, zahladils je, každou památku na ně jsi zničil. Rozmnožil jsi národ, Hospodine, rozmnožil jsi národ, oslavil ses, daleko jsi rozšířil všechny hranice země.

Haleluja. Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi služebníci,
kteří stojíte v Hospodinově domě, v nádvořích domu našeho Boha.
Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné.
Hospodin si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele.
Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy.
Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.
Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.
Prvorozené Egypta pobil od člověka po dobytče.
Znamení a zázraky sesílal na tebe, Egypte, na faraóna, na všechny jeho služebníky.
Pobil mnohé pronárody a zahubil smělé krále,
krále Emorejců Síchona a bášanského krále Óga i všechna království Kenaanu.
Jejich země předal do dědictví, do dědictví Izraeli, svému lidu.
Hospodine, tvé jméno je věčné, budeš připomínán ve všech pokoleních, Hospodine.
Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit.
Modly pronárodů jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí.
Mají uši, a nic nezaslechnou, v jejich ústech není dechu.
Jim podobni jsou ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
Dome Izraelův, dobrořeč Hospodinu, dome Áronův, dobrořeč Hospodinu.
Dome Léviův, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.
Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.

A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka. Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí. A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena. Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží! Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“