pátek 29. týdne v mezidobí A

Tu jsem se vrhal před Hospodina, čtyřicet dní a čtyřicet nocí jsem se vrhal před něho, protože Hospodin řekl, že vás vyhladí. Modlil jsem se k Hospodinu: „Panovníku Hospodine, neuvaluj zkázu na svůj lid, na své dědictví, které jsi vykoupil svou velikou mocí a vyvedl z Egypta pevnou rukou. Rozpomeň se na své služebníky, na Abrahama, Izáka a Jákoba, a nepřihlížej k zatvrzelosti tohoto lidu, k jeho zvůli a hříchu, aby neříkali v zemi, z níž jsi nás vyvedl: ‚Protože je Hospodin nemohl uvést do země, kterou jim slíbil, a měl je v nenávisti, vyvedl je a na poušti je usmrtil.‘ Oni jsou přece tvůj lid a tvé dědictví, které jsi vyvedl svou velikou silou a vztaženou paží.“ V oné době mi Hospodin řekl: „Vytesej si dvě kamenné desky, jako byly ty první, a vystup ke mně na horu. Také si uděláš dřevěnou schránu. Na ty desky napíši táž slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztříštil. Pak je vložíš do schrány.“ Udělal jsem tedy schránu z akáciového dřeva a vytesal jsem dvě kamenné desky, jako byly ty první, a vystoupil jsem na horu s oběma deskami v rukou. I napsal na desky totéž, co bylo napsáno poprvé, desatero přikázání, která k vám mluvil Hospodin na hoře zprostředku ohně v den shromáždění; pak mi je Hospodin dal. Obrátil jsem se a sestoupil z hory. Desky jsem vložil do schrány, kterou jsem udělal, aby tam byly, jak mi Hospodin přikázal.

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.
Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.
Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, řeči mých úst. Ať kane jako déšť mé naučení, nechť se snáší má řeč jako rosa, jako prška na mladou trávu, jako vlahé krůpěje na bylinu. Hlásám Hospodinovo jméno, přiznejte velikost našemu Bohu! On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý. Pokolení pokřivené a potměšilé do zkázy se vrhlo. Pro svá poskvrnění přestalo být jeho syny. Takto odplácíte Hospodinu, lide zbloudilý a nemoudrý? Cožpak není on tvůj Otec? Vždyť mu patříš. On tě učinil a zpevnil. Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou: Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele. Hospodinovým podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob. Našel ho v zemi divokých pouští, v pustotě kvílících pustin, zahrnul ho svou péčí, chránil ho jako zřítelnici oka. Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí, tak Hospodin sám ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl. Dovolil mu jezdit po posvátných návrších země, aby jedl, čím oplývá pole, kojil ho medem ze skaliska, olejem z křemene skály, smetanou krav a mlékem ovcí spolu s tukem jehňat a beranů bášanského plemene i kozlů; sytil ho bělí pšeničného zrna. Pil jsi i ohnivé víno, krev hroznů. Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněls na Boha, který tě v bolestech zrodil.

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!
Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.
Ty člověka v prach obracíš, pravíš: „Zpět, synové Adamovi!“
Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.
Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno:
zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne.
Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením.
Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy.
Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta.
Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.
Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál?
Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.
Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat? Měj se svými služebníky soucit,
nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny dny se budeme radovat a plesat.
Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo.
Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech!
Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!
Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.
Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“
Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.
Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.
Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne,
moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne.
Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového.
Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky.
Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov,
nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.
On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.
Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil;
po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka.
Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno.
Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou,
dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.
Zpívaný žalm. Píseň ke dni odpočinku.
Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy,
hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost
při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citaru.
Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou:
Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké!
Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí.
Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni.
Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený.
Ano, tvoji nepřátelé, Hospodine, ano, tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni.
Můj roh jsi však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil.
Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících.
Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr.
Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha,
ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží,
aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!
Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese.
Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti.
Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití.
Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině.
Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!
Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se!
Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným.
Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat?
Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností
a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému,
vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí.
Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“
Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy?
Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko?
Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět?
Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek.
Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ:
Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku.
Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí.
Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce.
Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností?
Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha.
Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha“, podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine.
Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením.
Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí?
Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole.
Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála.
Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!
Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy,
vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů!
Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy.
On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu.
Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce.
Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil.
On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas,
nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse,
kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.
Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná.
Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země!
Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu,
vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech,
neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy.
Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe.
Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a lesk v svatyni jeho.
Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc,
přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte do nádvoří jeho,
v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! Svíjej se před ním, celá země!
Říkejte mezi pronárody: Hospodin kraluje! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. On povede při národů podle práva.
Nebesa se zaradují, rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí,
pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese
vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy.
Hospodin kraluje! Zajásej, země, raduj se, ostrovů množství!
Oblak a mrákota jsou kolem něho, spravedlnost a právo jsou pilíře jeho trůnu.
Žene se před ním oheň, kolkolem sežehne jeho protivníky.
Nad světem planou světla jeho blesků, země to vidí a svíjí se v křeči.
Hory se před Hospodinem jako vosk taví, před Pánem veškeré země.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.
Budou zahanbeni všichni, kteří slouží modlám, kdo se chlubí svými bůžky; jemu se všichni bohové klanějí.
Sijón to slyší a raduje se, jásají dcery judské nad tvými soudy, Hospodine.
Vždyť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nad celou zemí, neskonale převyšuješ všechny bohy.
Vy, kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo, on střeží duše svých věrných, svévolníkům je z rukou vytrhuje.
Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce.
Radujte se, spravedliví, z Hospodina, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost!
Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží!
Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost,
na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha.
Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy,
pějte Hospodinu žalmy při citaře, při citaře nechť zazvučí žalmy;
s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem!
Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí,
dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory
vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.
Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá.
Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený.
Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň - je svaté!
Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš.
Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se před podnožím jeho nohou - je svaté!
Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal.
Promlouval k nim z oblačného sloupu; dbali na jeho svědectví a na nařízení, která jim dal.
Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou.
Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se směrem k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý!
Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země!
Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem!
Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.
Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu,
neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!
Davidův. Žalm. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy.
Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě:
Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu.
Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem.
Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím.
Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách.
Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí.
Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností.
Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání.
Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání!
Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi!
Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.
Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám;
od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.
Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách,
probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.
Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají,
popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím
pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.
Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.
Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!
Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.
A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,
protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě
a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.
Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina,
že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem,
vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti,
aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu,
až se tam shromáždí v jedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.
Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil.
Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! z pokolení do pokolení půjdou tvá léta.
Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou.
Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní.
Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.
Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.
Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným.
Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky.
Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.
Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.
Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.
Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;
sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.
Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů,
s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je.
Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.
Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!
Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!
Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.
Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.
Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.
Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.
Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.

a sám jim dávej dobrý příklad. Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné, ať je to zdravé a nepochybné slovo, aby protivník byl zahanben a nemohl o nás povědět nic špatného. Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. Tak mluv, napomínej a přesvědčuj se vším důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá.