úterý 29. týdne v mezidobí B

Samuel svolal lid k Hospodinu do Mispy. Řekl Izraelcům: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem přivedl Izraele z Egypta; vysvobodil jsem vás z moci Egypta i z moci všech království, která vás utlačovala. Vy však dnes zavrhujete svého Boha, který vás zachraňoval ze všech vašich strastí a úzkostí. Říkáte mu: ‚Ustanov nad námi krále.‘ Tak se teď postavte před Hospodina podle svých kmenů a rodů.“ Samuel dal předvést všechny izraelské kmeny. Losem byl označen kmen Benjamín. Dal tedy předvést kmen Benjamín po čeledích. Byla označena čeleď Matrí, v ní byl označen Saul, syn Kíšův. Hledali ho tedy, ale nebyl k nalezení. Tázali se Hospodina dále: „Přijde sem ještě ten muž?“ A Hospodin řekl: „Hle, skrývá se mezi zbrojí.“ Běželi ho přivést. Když se postavil doprostřed lidu, převyšoval od ramen vzhůru všechen lid. Samuel řekl všemu lidu: „Hleďte, koho vyvolil Hospodin, není mu rovného ve všem lidu!“ A všechen lid spustil pokřik: „Ať žije král!“ Samuel potom promluvil k lidu o právu královském, zapsal je do knihy a uložil před Hospodinem. Nato propustil všechen lid, každého do jeho domu.

Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě.
I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku.
Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.
Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním.
Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi,
neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno.
Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy.
Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo.
Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.
Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti.
Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen.
Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni.
Viděl jsem krutého svévolníka: Rozpínal se jako bujné křoví;
odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení.
Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo.
Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno.
Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.
Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.

Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí. Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou? Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé. Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla. Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými? Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů. Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí, dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne; jeden přilétá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit. Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky, z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,

Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Žalm; pro Asafa, píseň.
Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech.
„Já určím tu chvíli, kdy vykonám soud dle práva.
Země se rozplyne se všemi, kdo na ní sídlí; já jsem to, kdo dává pevnost jejím sloupům.“
Potřeštěncům říkám: Nechte ztřeštěností! Říkám svévolníkům: Nezvedejte rohy!
Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s tak drzou šíjí!
Nikdo od východu, nikdo od západu, nikdo od hornaté pouště,
jenom Bůh je soudce: jednoho poníží, druhého povýší.
Hospodin má v ruce kalich: víno kvasí, je plné příměsků, z něho nalévá a vypijí je i s kaly až do dna všichni svévolníci země.
A já to budu navěky hlásat, budu zpívat žalmy Jákobovu Bohu.
A všem svévolníkům srazím rohy, rohy spravedlivého se zvednou.

Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém: ‚Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků.‘ A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu. Lidé totiž přísahají při někom větším a přísaha je zárukou, kterou končí každý spor. Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou. A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané. V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.