sobota 28. týdne v mezidobí A

V den, kdy ti dá Hospodin odpočinout od tvého trápení a nepokoje, od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen, proneseš o babylónském králi pořekadlo: „Jak pominul poháněč, jak pominula knuta!“ Hospodin polámal hůl svévolníků, žezlo vládců, jež zběsile bilo národy ranami bez ustání, hněvivě vládlo pronárodům nezkrotným pronásledováním. V míru odpočala celá země, všechno zvučně plesá. I cypřiše se radují nad tebou i libanónské cedry od chvíle, kdy jsi padl: „Už nevstane ten, kdo nás kácel!“ I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky, všech vojevůdců země. Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů. Ti všichni se ozvou a řeknou tobě: „Také jsi jako my pozbyl síly? Už jsi nám podoben! Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů.“

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země!
Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu,
vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech,
neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy.
Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe.
Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a lesk v svatyni jeho.
Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc,
přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte do nádvoří jeho,
v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! Svíjej se před ním, celá země!
Říkejte mezi pronárody: Hospodin kraluje! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. On povede při národů podle práva.
Nebesa se zaradují, rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí,
pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese
vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy.

Tak byla všechna práce na příbytku stanu setkávání ukončena. Izraelci provedli všechno přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Přinesli k Mojžíšovi příbytek: stan s veškerým náčiním, sponami, deskami, svlaky, sloupy a patkami; přikrývku z beraních kůží, zbarvených načerveno, přikrývku z kůží tachaších a vnitřní oponu; schránu svědectví s tyčemi a příkrovem; stůl s veškerým náčiním a předkladné chleby; svícen z čistého zlata s kahánky připravenými k nasazení a s veškerým náčiním, i olej k svícení; zlatý oltář a olej k pomazání i kadidlo z vonných látek a závěs ke vchodu do stanu; bronzový oltář a jeho bronzový rošt, s tyčemi a s veškerým náčiním, nádrž s podstavcem; zástěny pro nádvoří, sloupy s patkami, závěs pro bránu do nádvoří s lany a kolíky i všecko náčiní pro službu v příbytku, pro stan setkávání; tkaná roucha pro přisluhování ve svatyni, svatá roucha pro kněze Árona a roucha jeho synům pro kněžskou službu. Všechnu práci vykonali Izraelci přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Mojžíš celé dílo prohlédl; ano, vykonali je přesně tak, jak Hospodin přikázal. A Mojžíš jim požehnal.

Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá.
Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený.
Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň - je svaté!
Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš.
Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se před podnožím jeho nohou - je svaté!
Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal.
Promlouval k nim z oblačného sloupu; dbali na jeho svědectví a na nařízení, která jim dal.
Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou.
Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se směrem k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý!

V ten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel, který vstal z mrtvých; proto v něm působí mocné síly.“ Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu říkal: „Není dovoleno, abys ji měl za ženu.“ Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana za proroka. Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi, a on jí přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. A ona, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli, a dal Jana v žaláři stít. Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce. Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi.