středa 27. týdne v mezidobí B

Hospodin mi za dnů krále Jóšijáše řekl: „Viděl jsi, co provedla ta izraelská odpadlice? Chodila na kdejakou vysokou horu i pod kdejaký zelený strom a smilnila tam. Řekl jsem: Po tom všem, co provedla, se vrátí ke mně. Ale nevrátila se. Viděla ji její sestra, judská věrolomnice. Pro všechno cizoložství, jehož se ta izraelská odpadlice dopustila, jsem se rozhodl, že ji propustím, a dal jsem jí rozlukový list. Ale její sestra, judská věrolomnice, se nebála, šla a smilnila také. Svým lehkovážným smilstvem potřísnila zemi, cizoložila s kamenem i dřevem. Ani po tom všem se ke mně její sestra, judská věrolomnice, neobrátila celým srdcem, nýbrž licoměrně, je výrok Hospodinův.“ Hospodin mi řekl: „Izraelská odpadlice je spravedlivější než ta věrolomnice judská. Jdi a provolej směrem k severu tato slova: Navrať se, izraelská odpadlice, je výrok Hospodinův, já se na vás neosopím, neboť jsem milosrdný, je výrok Hospodinův, nechovám hněv navěky. Poznej však svou nepravost, dopustila ses nevěry vůči Hospodinu, svému Bohu, zaměřila jsi své cesty k bohům cizím, pod kdejaký zelený strom, mne jsi neposlouchala, je výrok Hospodinův.“ „Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón.

Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!
Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.
Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.
Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:
nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.
Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.
Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se, jednou spatří pád svých protivníků.
Rozděluje, dává ubožákům, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se zvedne v slávě.
Svévolník na to zlostně hledí, skřípe zuby a odvahu ztrácí; choutky svévolníků přijdou vniveč.

Na to navázal Elífaz Témanský slovy: „Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti, naplnit si břicho větrem od východu? Obhajovat se slovem, jež k ničemu není, řečmi, které neprospějí? Ty sám porušuješ bázeň Boží, rozjímat před Bohem znemožňuješ. Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí, jazyk chytrácký jsi zvolil. Ne já, nýbrž tvá ústa tě usvědčují ze svévole, tvoje rty vypovídají proti tobě. Jsi snad zrozen jako první z lidí, přišels na svět dříve než pahorky? Vyslechls důvěrný rozhovor Boží, že strhuješ jen na sebe moudrost? Co víš, abychom to nevěděli, čemu rozumíš, a nám to není známé? Šedivý i kmet jsou mezi námi, věkem ctihodnější než tvůj otec. Boží útěchy jsou tobě málo, když láskyplně s tebou mluví? Co tě připravuje o rozum? Proč blýskáš očima? Svým duchem se stavíš proti Bohu, vypouštíš z úst nehorázná slova. Co je člověk? Je snad bez poskvrny? Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy? Hle, on ani na své svaté nedá a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny, což teprve ohavný a zvrhlý člověk, který pije podlost jako vodu? Poslouchej mě, co ti sdělím. Budu ti vyprávět, co jsem uzřel, co hlásali moudří, co jim netajili jejich otcové, ti, jimž jediným byla dána země, takže cizák mezi nimi nepřecházel: Svévolník se úzkostlivě chvěje po všechny dny, hrůzovládci počet jeho let je ukryt. Jeho uši slyší zvuk strašlivých zvěstí, v čas pokoje přijde na něj zhoubce. Nevěří, že by se z temnot vrátil - je vyhlédnut pro meč. Poplašeně bloudí, že není chléb, ví, že je mu připraven den temnot. Soužení a úzkosti ho přepadají, dotírají na něho jako král k útoku připravený, neboť vztáhl ruku proti Bohu, počínal si vyzývavě proti Všemocnému, rozběhl se proti němu se skloněnou šíjí, pod hustým krunýřem svých štítů. Svoji tvář zahalil tukem, ztučněl na slabinách. Usadil se ve zničených městech, v neobývatelných domech, hrozících zřícením. Nezůstane bohatý a jeho statek neobstojí, jeho majetek se na zemi nerozmůže. Nevyjde z temnot, jeho výhonek sežehne plamen; sám zajde dechem svých úst. Ač nevěří v šalebnost, bude jí zaveden, výměnou sklidí zase jen faleš. Než vyprší jeho den, plné odměny se dočká, jeho ratolest se nebude zelenat, bude jako vinná réva, když shazuje nedozrálé hrozny, nebo jak oliva shazující květy. Spolek rouhačů zůstane neplodný, oheň zhltá stany úplatkářů; plodí trápení a rodí ničemnosti, jejich lůno připravuje lest.“

Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou.
Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám,
neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku.
Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti,
padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo.
Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.
Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,
spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry,
ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu,
v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic.
Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl,
jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!
Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.
Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou manželku manželku, ať jí dá rozlukový lístek!‘ Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží. Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.‘ Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.