úterý 27. týdne v mezidobí B

Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Ona vyjde z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže. Ale ten druhý muž k ní také pojme nenávist, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Anebo ten druhý muž, který si ji vzal za ženu, zemře. Tu její první manžel, který ji vykázal, si ji znovu za ženu vzít nemůže, když byla poskvrněna, neboť by to před Hospodinem byla ohavnost. Neuvalíš hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví. Když se muž právě oženil, nebude vycházet do boje a nebude mu ukládán žádný úkol. Po jeden rok bude uvolněn pro svůj dům, aby se radoval se svou ženou, kterou si vzal.

Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!
Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.
Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.
Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:
nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.
Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.
Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se, jednou spatří pád svých protivníků.
Rozděluje, dává ubožákům, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se zvedne v slávě.
Svévolník na to zlostně hledí, skřípe zuby a odvahu ztrácí; choutky svévolníků přijdou vniveč.

Na to navázal Sófar Naamatský slovy: „Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu? Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí? Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.‘ Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě, prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti. Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného, jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš? Její míra je delší než země, širší nežli moře. Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí? Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti - a srozuměn není. Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk? Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu, jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost, tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně, zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula. Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro. Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí. Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí, kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši.“

Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou.
Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám,
neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku.
Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti,
padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo.
Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.
Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,
spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry,
ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu,
v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic.
Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl,
jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!
Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.
Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu.

Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela. A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští. Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté! Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji. Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?