pondělí 27. týdne v mezidobí B

Když si muž vezme ženu a vejde k ní, ale pak ji bude nenávidět, obviní ji ze špatnosti a bude o ní roznášet zlou pověst tím, že bude říkat: „Vzal jsem si tuto ženu, přiblížil jsem se k ní, ale zjistil jsem, že není panna“, tedy otec té dívky a její matka přinesou důkaz dívčina panenství do brány ke starším města. Otec té dívky řekne starším: „Tomu muži jsem dal za ženu svou dceru, ale on ji teď nenávidí. Hle, obviňuje ji ze špatnosti a říká: Zjistil jsem, že tvoje dcera nebyla panna. Tady je důkaz panenství mé dcery.“ A rozprostřou roušku před staršími města. I vezmou starší toho města onoho muže a ztrestají ho. Dají mu pokutu sto šekelů stříbra a předají je otci té dívky, protože roznášel zlou pověst o izraelské panně. Ta zůstane jeho ženou. Po celý svůj život ji nesmí propustit. Jestliže však byla ta řeč pravdivá a u té dívky nebylo shledáno, že je panna, tedy vyvedou dívku ke vchodu do domu jejího otce, mužové jejího města ji ukamenují a zemře, neboť tím, že smilnila v domě svého otce, dopustila se v Izraeli hanebnosti. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Když bude přistižen muž, že ležel s vdanou ženou, oba zemřou: muž, který ležel se ženou, i ta žena. Tak odstraníš zlo z Izraele. Když dívku, pannu zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou: dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Jestliže nalezne muž zasnoubenou dívku na poli a zmocní se jí a bude s ní ležet, zemře jenom ten muž, který s ní ležel. Dívce neuděláš nic. Dívka se nedopustila hříchu hodného smrti. Je to podobný případ, jako když někdo povstane proti svému bližnímu a zabije ho. Vždyť ji našel na poli, zasnoubená dívka křičela, ale nebyl tu nikdo, kdo by ji zachránil. Když najde muž dívku, pannu, která není zasnoubena, a chytí ji, bude s ní ležet a budou přistiženi, muž, který s ní ležel, dá otci té dívky padesát šekelů stříbra. Stane se jeho ženou, protože ji ponížil. Po celý svůj život ji nesmí propustit. Nikdo si nesmí vzít ženu svého otce a odkrýt tak cíp pláště svého otce.

Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!
Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.
Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.
Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:
nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.
Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.
Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se, jednou spatří pád svých protivníků.
Rozděluje, dává ubožákům, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se zvedne v slávě.
Svévolník na to zlostně hledí, skřípe zuby a odvahu ztrácí; choutky svévolníků přijdou vniveč.

Na to navázal Bildad Šúchský slovy: „Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr. Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost? Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal jsi v moc jejich nevěrnosti. Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného, budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost. Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom. Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet. Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem. Oni tě však poučí, řeknou ti všichno, a ze svého srdce pronesou řeč. Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí? Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva. Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč; ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání - toť pavučina. Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát. Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady, jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech. Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: ‚Nikdy jsem tě nevidělo.‘ Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný. Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí. Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty. Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic.“

Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou.
Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám,
neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku.
Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti,
padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo.
Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.
Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,
spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry,
ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu,
v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic.
Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl,
jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!
Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.
Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu.

Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy. Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz. Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak. Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já. Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.