pátek 24. týdne v mezidobí B

Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, uhodil Míkajáše do tváře a řekl: „Kudy přešel Hospodinův duch ode mne, aby mluvil skrze tebe?“ Míkajáš řekl: „To uvidíš v onen den, až vejdeš do nejzazšího pokojíku, aby ses ukryl.“ Izraelský král nařídil: „Seber Míkajáše a odveď ho k veliteli města Ámonovi a ke královu synu Jóašovi. Vyřídíš: ‚Toto praví král: Tady toho vsaďte do vězení a dávejte mu jen kousek chleba a trochu vody, dokud nepřijdu v pokoji.‘“ Ale Míkajáš řekl: „Jestliže se vrátíš zpět v pokoji, nemluvil skrze mne Hospodin.“ A připojil: „Slyšte to, všichni lidé!“ Král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu. Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal: „Ty ovšem obleč své roucho.“ Tak se izraelský král přestrojil a vyjel do boje. Aramejský král přikázal třiceti dvěma velitelům své vozby: „Nebojujte ani s malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!“ Když velitelé vozby spatřili Jóšafata, řekli si: „To je jistě izraelský král!“ Odbočili, aby bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik. Když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho. Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: „Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn.“ Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel. Krev z rány vytékala do korby vozu. Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: „Každý do svého města, každý do své země!“ Král tedy zemřel a byl dopraven do Samaří. V Samaří krále pohřbili. Když oplachovali vůz v samařském rybníku, chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v ní omývaly, podle slova Hospodinova, které ohlásil. O ostatních příbězích Achabových, o všem, co konal, o domě ze slonoviny, který vystavěl, a o všech městech, která vystavěl, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských. I ulehl Achab ke svým otcům. Po něm se stal králem jeho syn Achazjáš.

Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův,
když přišli Zifejci a řekli Saulovi: „David se přece skrývá u nás.“
Bože, pro své jméno mě zachraň, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou.
Slyš moji modlitbu, Bože, naslouchej slovům mých úst.
Povstali proti mně cizáci, ukrutníci o život mi ukládají, na Boha neberou zřetel.
Avšak Bůh mi poskytuje pomoc, Panovník je s těmi, kdo mě podpírají.
Kéž to zlo odrazí na ty, kdo proti mně sočí! Ve své věrnosti je umlč.
Ochotně ti budu obětovat, vzdávat chválu, Hospodine, tvému jménu, protože je dobré.
Ze všeho soužení jsi mě vysvobodil, pád nepřátel spatřilo mé oko.

Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit: cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce. Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: „Nedopustila jsem se ničemnosti.“ Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést: otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem, vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní. Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci: mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm; damani, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách; kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny; ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských palácích. Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují: lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí; oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem. Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa! Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak hněvu vyvolá spor.

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.
Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.
Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘ Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.