středa 24. týdne v mezidobí B

Až Panovník přivede ke konci celé své dílo na hoře Sijónu a v Jeruzalémě, řekne: „Ztrestám asyrského krále pro ovoce jeho velikášského srdce, i to, co je v jeho povýšených očích proslavené, neboť řekl: ‚Vykonal jsem to silou své ruky a svou moudrostí - vždyť se v tom vyznám. Zrušil jsem hranice národů, co nakupily, to jsem vydrancoval a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu. Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů; jako se vybírají opuštěná vejce, tak jsem vybral celou zemi. Nikdo ani křídlem nezamával, nikdo zobák neotevřel a nepípl.‘ Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká? A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže? Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá, nebo hůl se vynášet, že není dřevo.“ Proto pošle Pán, Hospodin zástupů, na asyrské vypasence úbytě a pod asyrskou slávou to zapraská praskotem ohně. Světlo Izraelovo se stane ohněm a jeho Svatý plamenem. Ten bude hořet a pozře její křoví a bodláčí v jediný den. I slávu jejího lesa a sadu stráví se vším všudy, jako choroba užírá chorého. Stromů v jejím lese zůstane tak málo, že je spočítá i chlapec. V onen den se pozůstatek Izraele s uprchlíky domu Jákobova nebude už opírat o toho, který ho bije, ale bude se věrně opírat o Hospodina, Svatého, Boha Izraele.

Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.
Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.
Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.
Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.
Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!

Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo. Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá. Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek. Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji. Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům. V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se. Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění. Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí. Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání. Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život. Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne. Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky. Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin. Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy. Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce. Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád. Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život. Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon. Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná. Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on. Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka. Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků. Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy. Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí. Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad. Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin. Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.

Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

Tu řekli někteří Jeruzalémští: „Není to ten, kterého chtějí zabít? A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš? Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“ Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: „Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte. Já ho však znám, neboť jsem od něho a on mě poslal.“ Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina. Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: „Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?“ Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli. Ježíš řekl: „Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mě poslal. Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.“ Židé si říkali mezi sebou: „Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit? Co znamenají slova, jež řekl: ‚Budete mě hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít‘?“