úterý 24. týdne v mezidobí B

V Bét-elu bydlel jeden starý prorok. Jeho synové přišli a vyprávěli mu o všech činech, které toho dne vykonal muž Boží v Bét-elu. Vyprávěli svému otci i o tom, co promluvil ke králi. Nato se jich otec zeptal: „Kterou cestou odešel?“ Jeho synové viděli, kudy muž Boží, který přišel z Judska, odešel. Poručil tedy synům: „Osedlejte mi osla!“ Osedlali mu osla, on na něj nasedl a jel za mužem Božím. Našel jej, jak sedí pod posvátným stromem. Řekl mu: „Ty jsi ten muž Boží, který přišel z Judska?“ Odpověděl: „Jsem.“ Nato mu řekl: „Pojď se mnou do domu a pojez chléb.“ Muž Boží pravil: „Nemohu se s tebou vrátit, nepůjdu s tebou. Na tomto místě nebudu jíst chléb ani s tebou pít vodu, neboť tak mi nařídil Hospodin svým slovem: ‚Nebudeš tam jíst chléb ani pít vodu ani se nevrátíš cestou, po níž jsi šel.‘“ On mu však řekl: „I já jsem prorok jako ty. Na Hospodinův pokyn ke mně promluvil anděl: ‚Přiveď ho s sebou zpátky do svého domu, ať pojí chléb a napije se vody.‘“ Tak ho obelhal. I vrátil se s ním, jedl chléb v jeho domě a pil vodu. Když ještě seděli za stolem, stalo se slovo Hospodinovo k proroku, který ho přivedl zpět. Zvolal na muže Božího, který přišel z Judska: „Toto praví Hospodin: ‚Poněvadž ses vzepřel rozkazu Hospodinovu a nedodržel jsi příkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh, ale vrátil ses a jedls chléb a pils vodu na místě, o němž ti řekl: Nebudeš tam jíst chléb ani pít vodu, nedostane se tvé mrtvé tělo do hrobu tvých otců.‘“ Když prorok, kterého přivedl zpět, pojedl a napil se, osedlal mu osla a on odejel. Na cestě ho přepadl lev a usmrtil ho. Jeho mrtvola ležela na cestě a vedle ní stál osel; i lev stál vedle mrtvoly. Tu šli kolem nějací muži a viděli na cestě ležící mrtvolu i lva stojícího vedle té mrtvoly. Přišli do města, v němž bydlel ten starý prorok, a vykládali o tom.

Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.
Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.
Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.
Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.
Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!

Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova, která sebrali mužové judského krále Chizkijáše. Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat. Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat. Odstraní-li se ze stříbra struska, výrobek se zlatníkovi povede; odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností. Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav. Lépe bude, řekne-li ti: „Vystup sem“, než když tě poníží před urozeným, jak na vlastní oči vídáš. Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní zahanbí? Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného, jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší, a nepřestanou tě pomlouvat. Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo. Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu. Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána. Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů. Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti. Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej. Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět. Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví. Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení. Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému. Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou, tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí. Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči. Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě. Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země. Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před svévolníkem. Není dobré jíst příliš mnoho medu a není slavné zkoumat slávu druhých. Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.

Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus.