pondělí 24. týdne v mezidobí B

Když Jarobeám stanul u oltáře, aby pálil kadidlo, přišel do Bét-elu z Judska muž Boží s Hospodinovým slovem. Volal proti oltáři na Hospodinův pokyn: „Oltáři, oltáři, toto praví Hospodin: ‚Hle, Davidovu domu se narodí syn jménem Jóšijáš. Ten bude na tobě obětovat kněze posvátných návrší, kteří na tobě pálí kadidlo. Budou se na tobě spalovat i lidské kosti.‘“ Téhož dne dal i věštecké znamení: „Toto je věštecké znamení, které ohlásil Hospodin: Hle, oltář se roztrhne a popel z obětí, který je na něm, se rozsype.“ Když uslyšel král Jarobeám slovo muže Božího, které zvolal proti oltáři v Bét-elu, vztáhl od oltáře svou ruku a poručil: „Chopte se ho!“ Ale ruka, kterou proti němu vztáhl, strnula, takže ji nemohl přitáhnout k sobě zpět. Oltář se roztrhl a popel z obětí se z oltáře rozsypal podle věšteckého znamení, které muž Boží učinil na Hospodinův pokyn. Král se na muže Božího obrátil se slovy: „Prosím, pros Hospodina, svého Boha, o shovívavost a modli se za mne, abych mohl přitáhnout ruku k sobě zpět.“ Muž Boží prosil Hospodina o shovívavost a král přitáhl ruku k sobě zpět a byla zase jako dřív. Král k muži Božímu promluvil: „Pojď se mnou do domu, posilni se a dám ti dar.“ Muž Boží králi odvětil: „I kdybys mi dal polovinu svého domu, nepůjdu s tebou. Na tomto místě nebudu jíst chléb ani pít vodu, neboť tak mi přikázal Hospodin svým slovem: ‚Nebudeš jíst chléb ani pít vodu a nevrátíš se zpět cestou, kterou jsi šel.‘“ Muž Boží pak odešel jinou cestou a nevracel se cestou, po níž do Bét-elu přišel.

Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.
Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.
Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.
Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.
Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!

Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň. Boháč a chudák se střetávají, Hospodin učinil oba. Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí na to. Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život. Háky a osidla jsou na cestě falešníka; kdo střeží svůj život, vzdaluje se od nich. Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne. Boháč panuje nad chudáky, dlužník se stává otrokem věřitele. Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své. Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba nuznému. Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba. Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král. Hospodin dohlíží na pravé poznání, ale slova věrolomného vyvrací. Lenoch říká: „Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil.“ Ústa cizaček jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam spadne. Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí. Kdo utiskuje nuzného, aby mu přibylo, nebo kdo dává bohatému, bude mít nedostatek. Nakloň své ucho a slyš slova moudrých, zaměř srdce k tomu, co jsem poznal. Bude ti k blahu, budeš-li je ve svém nitru zachovávat, budou rovněž pohotově na tvých rtech. Abys na Hospodina spoléhal, poučím tě dnes - ano, tebe. Zdali jsem ti již dříve nenapsal rady a poznání, abych tě poučil o spolehlivé jistotě slov pravdy, abys mohl pravdivě odpovědět tomu, kdo tě poslal?

Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.‘ Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. Vždyť ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.