pátek 22. týdne v mezidobí A

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, hle, já ti náhlou ranou vezmu žádost tvých očí, ale ty nenaříkej, neplač, neuroň ani slzu. Sténej potichu, nekonej smuteční obřady za mrtvé, oviň si turban, na nohy si obuj opánky, nezahaluj si vous a nejez smuteční chléb, který ti lidé přinesou.“ Ráno jsem o tom mluvil k lidu a večer mi zemřela žena. A já jsem ráno učinil, jak mi bylo přikázáno. I řekl mi lid: „Neoznámíš nám, co pro nás znamená to, co děláš?“ Odvětil jsem jim: „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Řekni izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvětím svou svatyni, pýchu vaší moci, žádost vašich očí a libost vaší duše. A vaši synové a vaše dcery, které zanecháte, padnou mečem. Pak se zachováte tak, jak jsem se zachoval já. Nezahalíte si vous a nebude jíst smuteční chléb, který vám lidé přinesou. Na hlavách budete mít turbany a na nohou opánky, nebudete naříkat ani plakat; zahynete pro své nepravosti a jen budete vzdychat jeden přes druhého. Ezechiel je vám předzvěstí. Zachováte se ve všem jako on. Až k tomu dojde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.“ „Ty, lidský synu, slyš. Zdali jim v ten den nevezmu jejich záštitu, jejich veselí a ozdobu, žádost jejich očí a to, k čemu tíhne jejich duše, jejich syny a dcery? V onen den k tobě přijde jeden z těch, kdo vyváznou, a podá zprávu. V onen den se ti otevřou ústa v přítomnosti toho, kdo vyvázl, a ty promluvíš a nebudeš už němý. Jsi jim předzvěstí. I poznají, že já jsem Hospodin.“

Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.
Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.
Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.
Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.
Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.
Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.
Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.
Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vztáhni svou ruku k nebi a egyptskou zemi zahalí temnota, taková temnota, že se dá nahmatat.“ Mojžíš vztáhl ruku k nebi. Tu nastala po celé egyptské zemi tma tmoucí a trvala po tři dny. Lidé neviděli jeden druhého; po tři dny se nikdo neodvážil hnout ze svého místa. Ale všichni Izraelci měli ve svých obydlích světlo. Farao povolal Mojžíše a řekl: „Odejděte! Služte Hospodinu! Zanechte tu jenom svůj brav a skot. Také vaše děti mohou jít s vámi.“ Mojžíš odpověděl: „Ty sám nám dáš potřebné k obětním hodům a k zápalným obětem, abychom je připravili Hospodinu, svému Bohu. Půjdou s námi i naše stáda, ani pazneht tu nezůstane. Budeme z nich brát k službě Hospodinu, svému Bohu. My ještě nevíme, čím budeme Hospodinu sloužit, dokud tam nepřijdeme.“ Avšak Hospodin zatvrdil faraónovo srdce a on je nedovolil propustit. Farao řekl: „Odejdi ode mne. Dej si pozor, ať mi už nepřijdeš na oči. Neboť v den, kdy mi přijdeš na oči, zemřeš!“ Mojžíš odpověděl: „Jak jsi řekl. Už ti na oči nepřijdu.“

Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných!
Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem,
ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře.
Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou.
Věrní ať jásají v slávě, ať plesají na svých ložích.
Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou,
aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech,
aby spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti,
aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja.

A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: ‚Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!‘ Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: ‚Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?‘ Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli! ‚Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.‘ Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: ‚Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.‘ A Izaiáš má odvahu říci: ‚Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.‘ O Izraeli však říká: ‚Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.‘