úterý 22. týdne v mezidobí C

Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší - to bude sníženo -, na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné, na všechny bášanské duby, na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené, na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu, na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost. Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.

Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.
Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.
Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.
Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.
Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.
Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.

Řekl: „Jestliže muž propustí svou ženu a ona od něho odejde a vdá se za jiného, smí se k ní znovu vrátit? Což by tím země nebyla nesmírně potřísněna? Smilnila jsi s mnoha druhy, avšak vrať se ke mně, je výrok Hospodinův. Pozdvihni své oči na holá návrší a pohleď: Kde ses neposkvrnila nevěrou? Kvůli nim jsi vysedávala při cestách jako Arab na poušti, potřísnila jsi zemi svým smilstvem, svými zlořády. Byla zadržena vláha, nepřišel podzimní déšť, ale ty máš čelo nevěstky, odvrhla jsi stud. Což ani teď ke mně nezvoláš: ‚Můj Otče, tys byl vůdce mého mládí‘? Ale říkáš: ‚Bude mě na věky hlídat, ustavičně stát na stráži?‘ Hle, mluvíš a pácháš zlé věci, jak jen můžeš.“ Hospodin mi za dnů krále Jóšijáše řekl: „Viděl jsi, co provedla ta izraelská odpadlice? Chodila na kdejakou vysokou horu i pod kdejaký zelený strom a smilnila tam. Řekl jsem: Po tom všem, co provedla, se vrátí ke mně. Ale nevrátila se. Viděla ji její sestra, judská věrolomnice. Pro všechno cizoložství, jehož se ta izraelská odpadlice dopustila, jsem se rozhodl, že ji propustím, a dal jsem jí rozlukový list. Ale její sestra, judská věrolomnice, se nebála, šla a smilnila také. Svým lehkovážným smilstvem potřísnila zemi, cizoložila s kamenem i dřevem. Ani po tom všem se ke mně její sestra, judská věrolomnice, neobrátila celým srdcem, nýbrž licoměrně, je výrok Hospodinův.“ Hospodin mi řekl: „Izraelská odpadlice je spravedlivější než ta věrolomnice judská. Jdi a provolej směrem k severu tato slova: Navrať se, izraelská odpadlice, je výrok Hospodinův, já se na vás neosopím, neboť jsem milosrdný, je výrok Hospodinův, nechovám hněv navěky. Poznej však svou nepravost, dopustila ses nevěry vůči Hospodinu, svému Bohu, zaměřila jsi své cesty k bohům cizím, pod kdejaký zelený strom, mne jsi neposlouchala, je výrok Hospodinův.“ „Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón.

Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis.
Opravdu svou němotou hlásáte spravedlnost? Lidé, soudíte dle práva?
V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou.
Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou.
Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši,
aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání.
Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine!
Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy.
Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce.
Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou, smete je vichr, ať svěží či zprahlé.
Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka.
A lidé si řeknou: „Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná.“

Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, poslaný k tomu, aby Boží vyvolené přivedl k víře a k poznání pravdy našeho náboženství, aby měli naději na věčný život, jejž slíbil pravdomluvný Bůh před věky, a ve svůj čas zjevil své slovo v kázání, které mi bylo svěřeno z rozkazu našeho Spasitele Boha - Titovi, vlastnímu synu ve společné víře: Milost a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Spasitele. Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil. Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost. Neboť biskup má být bezúhonný jako správce Božího domu. Nemá být nadutý, zlostný, pijan, rváč, ziskuchtivý. Má být pohostinný, dobrý, rozvážný, spravedlivý, zbožný, zdrženlivý, pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.