úterý 20. týdne v mezidobí C

Toto mi řekl Hospodin, Bůh Izraele: „Vezmi z mé ruky tuto číši vína rozhořčení a napoj jím všechny pronárody, k nimž tě posílám, ať pijí a vrávorají a třeští před mečem, který mezi ně pošlu!“ Vzal jsem číši z Hospodinovy ruky a napojil jsem všechny pronárody, k nimž mě Hospodin poslal: Jeruzalém i judská města, jeho krále, jeho velmože, abych je obrátil v trosky, aby vzbuzovali úděs, posměch a zlořečení, jak je tomu dodnes. Napojil jsem i faraóna, krále egyptského, jeho služebníky, jeho velmože a všechen jeho lid i všechen přimíšený lid, všechny krále země Úsu, všechny krále země pelištejské, Aškalón, Gázu, Ekrón i pozůstatek lidu ašdódského, Edóma, Moába, Amónovce i všechny krále Týru, všechny krále Sidónu i krále zámořských ostrovů, také Dedána, Tému, Búza a všechny, kdo si vyholují skráně, všechny krále Arábie i všechny krále přimíšeného lidu, kteří pobývají v poušti, všechny krále Zimrí, všechny krále Élamu i všechny krále Médie, všechny krále severu, blízké i vzdálené, jednoho po druhé, i všechna království země, co jich je na zemi. Po nich bude pít král Šéšak. Řekneš jim: „Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Pijte, opijte se, zvracejte a padněte. Už nepovstanete před mečem, který mezi vás pošlu.“ Budou-li se zdráhat vzít číši z tvé ruky a pít z ní, řekneš jim: „Toto praví Hospodin zástupů: Musíte pít. Hle, v městě, které se nazývá mým jménem, již začínám ono zlo, a vy byste zůstali bez trestu? Nezůstanete bez trestu, neboť povolám meč na všechny obyvatele země, je výrok Hospodina zástupů.“

Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.
Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.
Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.
Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.
Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.
Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš.
Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!

Proto jako jazyky ohně stravují strniště a suchá tráva mizí v plamenech, tak ztrouchniví jejich kořen a jejich květ odlétne jako prach, neboť odvrhli zákon Hospodina zástupů a řečí Svatého, Boha Izraele, pohrdli. Proto plane Hospodin hněvem proti svému lidu; až napřáhne na něj ruku a udeří jej, budou se chvět hory, mrtvol bude jako smetí na ulicích. Tím vším se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka zůstane napřažená. I vztyčí korouhev k dalekému pronárodu, hvizdem jej přivolá od končin země. Hle, přijde rychle a hbitě. Nikdo v něm nebude znavený, nikdo nebude klopýtat, nikdo nezdřímne, nikdo nebude spát, nikomu se nerozváže pás na bedrech, nikomu se nepřetrhne řemínek u opánků. Jeho střely budou naostřené, všechny jeho luky připravené, kopyta jeho koní budou jako křemen a kola jeho vozů jako vichr. Bude řvát jako lvice, řvát bude jako lvíčata, zavrčí, popadne úlovek, odvleče a nevyrve mu jej nikdo. V onen den se nad ním bude rozléhat jekot jakoby jekot moře. Pohlédne-li kdo na zemi, hle, skličující temnota; světlo ztemnělo jejím šerem.

Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.
Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš.
Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil.
Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili.
Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů,
nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem.
Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi.
V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme!“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi.
Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.
Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno?
Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi!
Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy.
Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy,
rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře,
rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky.
Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce,
ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu.
Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno.
Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň,
přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země.
Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno!
Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně.
Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!

Naši praotcové měli na poušti stánek svědectví; Bůh přikázal Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který mu ukázal. Tento stánek odevzdali svým synům, a ti jej za Jozue vnesli do země pohanů, které Bůh před nimi zahnal. Tak tomu bylo až do časů Davidových. David nalezl u Boha milost a prosil, aby směl vyhledat místo, kde by přebýval Bůh Jákobův. Ale teprve Šalomoun vystavěl Bohu chrám. Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok: ‚Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout? Což to všechno nestvořila má ruka?‘ Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!“