Středa po 1. neděli postní (kvatembrová) B

Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Itíelovi, k Itíelovi a Ukalovi. Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám. Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého. Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš. Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem. O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu: Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.

Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm.
Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu!
V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá.
Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý.
Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova.
Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta.
V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá:
Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví?
Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních?
Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování?
Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího.
Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku.
Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích.
Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?
Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat.
Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy.
Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly.
Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy.
Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla.
Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy.
Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.

Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“ Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“ Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘ V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.